Tímto kalendářem bychom se s Vámi rádi podělili o zážitek z vnímání umění. V následujících dnech budeme odhalovat díla z bohaté sbírky Galerie umění Karlovy Vary. Další můžete vidět naživo (což je podstatně silnější).
Během adventních sobot, vždy od 15 do 17 hod. vás navíc zveme na Tichou noc v galerii, během níž se o vánoční atmosféru postará hudba, vůně i galerijní punč.
4. Zdeněk Sýkora, Linie č. 97, olej, plátno, 1992
Obraz Linie č. 97 je ukázkovým příkladem Sýkorovy průkopnické tvorby, ve které jako jeden z prvních umělců na světě systematicky zapojil počítač do procesu přípravy malby. Umělec si na začátku zvolil náhodnou řadu čísel (generovanou počítačem), čímž do kompozice vnesl princip náhody. Počítačový program poté na základě těchto čísel objektivně určil přesnou skladbu budoucího obrazu: kolik linií, jak širokých, jejich barevné valéry a složitý průběh úhlů a křivek. Výsledkem je úchvatná barevná kompozice, která je vizuálně chaotickou spletí čar, ale vnitřně se řídí přísným matematickým řádem. Návrh Sýkora nejprve přesně rozrýsoval tužkou na plátno. Následovala téměř meditační fáze malby, kdy pečlivě a přesně nanášel barvy. Přestože se jedná o nejpřísnější geometrickou abstrakci, je inspirována přírodními „proudotvornými“ procesy (toky řek, vrstevnice, letové čáry).
3. Bohumil Kubišta, Cirkus, olej, plátno, 1911
Dílo „Cirkus“ je stěžejním příkladem českého kuboexpresionismu, syntézy, kterou Bohumil Kubišta – jeden ze zakladatelů moderního českého umění prosazoval. Balancující figury artistů jsou umístěny na vertikální ose obrazu, což poutá pozornost a vytváří dominantní akcent. Horizontální linie lóží s diváky toto vertikální napětí vyvažují. Kubišta redukuje barevnou paletu na dokonale promyšlené střídání dvou barev: základní červené a doplňkové zelené. Modelace temnými odstíny a vzájemné působení těchto barev dodává výjevu mimořádnou působivost a expresivitu, která byla v českém malířství v té době nevídaným a novým jevem. Obraz Cirkus tak není pouhým zobrazením manéže, ale energetickým polem a manifestem Kubištova teoretického a výtvarného úsilí o nalezení nového, racionálně budovaného uměleckého řádu. Kubišta, který tragicky zemřel v roce 1918 na španělskou chřipku, jím zanechal jeden z vrcholů české moderny.
2/ Václav Boštík, Pole červené, olej, plátno, 1967
Dílo „Pole červené“ je jedním z nejvýraznějších příkladů Boštíkova směřování k lyrické abstrakci a meditativně-minimalistickému výrazu. Obraz, skládající se z velkého, neohraničeného barevného pole, dokonale ilustruje jeho snahu o hledání univerzálního, nadosobního řádu, jednoty člověka s přírodou a Bohem, cestu k jakési „prvotní zkušenosti“ světa. Boštík v tomto tvůrčím období usiluje o objektivitu prostřednictvím zredukování výtvarného jazyka na čisté barevné plochy a základní formy jako vlastní představu kosmogonického procesu a energetických polí. Jakýsi prach, záření nebo vibraci před zformováním světa. Obraz lze vnímat jako vizuální manifest Boštíkova celoživotního směřování: „...hledám ztracený ráj. Pokouším se nalézt východisko z labyrintu, ve kterém žijeme, a přiblížit se natolik ráji, abych z něj alespoň něco zahlédl.“
1/ Otakar Kubín, Zátiší, olej, plátno, 1922
Dílo je manifestací širšího evropského uměleckého proudu po první světové válce, známého jako „Návrat k řádu“. V reakci na avantgardní hnutí kubismu, futurismus a dramatické poválečné období Otakar Kubín a další umělci usiloval o návrat k tradičním hodnotám formy, stability a vizuální harmonie.
Kompozici obrazu stabilizuje vertikální draperie v pozadí, která dodává hloubku, zatímco bílá látka pod mísou vytváří dynamickou diagonálu a přispívá ke hře světla a stínu.
Předměty denní potřeby byly Kubínem povýšeny na symboly věčného klidu a prosté radosti života.
