|
Eusebio Sempere (Onil, A1icante 1923 -1985) Eusebio Sempere je jedním z nejoriginálnějších a nejuznávanějších představitelů geometrické abstrakce a optických a kinetických tendencí ve Španělsku. Jeho dílo není jen plodem tvrdé a soustavné práce s geometrickými tvary, jejich možnostmi optické iluze a zdání pohybu, ale vyjadřuje rovněž zvláštní lyriku a má značnou formální krásu. To všechno usnadňuje jeho identifikaci. Po prvních akademických studiích na Escuela de Bellas Artes de Valencia (Škola krásných umění ve Valencii) v letech 1941-1948 Sempere zahájil svoji cestu krajinou geometrické abstrakce v roce 1949, když se vydal poprvé do Paříže, kde setrval s občasnými návštěvami Španělska až do začátku roku 1960. Během prvních let v Paříži se seznámil s důležitými představiteli umění Braquem, Arpem, Ninou Kandinskou a malířem Herbinem, s nimiž udržuje posléze styky. Tehdy poznává také své vrstevníky nejen generační, ale rovněž z oblasti geometrických tendencí - Chillidu, Palazuela, Vasarelyho, Sota, Seuphora, Agama, Schöffera, galeristku Denisu Renéovou a další. Jeho první díla jsou významně ovlivněna tvorbou Paula Kleea, Kandinského a později Mondrianem. V roce 1953 zahajuje sérii kvašů na tvrdém papíru, která má velkou experimentální hodnotu a stane se základním a hlavním katalogem jeho osobních objevů a pozdějších estetických návrhů. V roce 1955 vytvořil a poprvé představil na X. Salonu des Realites Nouvelles v Paříži své dílo "Relieves Luminosos" (Světelné reliéfy). Jednalo se o originální instalaci soch s plastickými, světelnými a kinetickými efekty inovačního rázu. Sempere, vědom si svého objevu, rediguje a vydává materiál nazvaný "Manifiesto sobre las propuestas estéticas y formales" (Manifest o estetických a formálních námětech), který vychází z jeho Světelných reliéfů. Začátkem roku 1960 se Eusebio Sempere vrátil do Španělska a po počátečním zklamání zaujímá díky svým úspěchům a získanému uznání hlavní místo v avantgardním španělském umění a v rámci mezinárodních geometrických opticko-kinetických tendencí. Od té doby uspořádal desítky individuálních výstava a účastnil se stovek kolektivních výstava soutěží po celém světě (mezi nimi figurují bienále v Benátkách a v Sao Paulu). V roce 1965 realizuje své první serigrafické práce. Tuto novátorskou techniku se naučil v Paříži s umělcem Wifredem Arcayem, do té doby ji však používal pouze k tisku děl jiných umělců. V té době vytváří také své první kovové sochy - v jeho terminologii nazývané "pinturas tridimensionales" (trojrozměrné malby). Jeho kvaše na tvrdém papíře nebo na dřevě, serigrafie a kovové kinetické sochy představují tři hlavní oblasti výtvarného vývoje Eusebia Sempera. Současná výstava představuje významný výběr těchto prací a aplikací. V roce 1977 došlo v Alicantu k otevření "Musea de La Asegurada", kde se nachází 177 děl velkých španělských a mezinárodních umělců XX. století. Tento mimořádný umělecký výběr pochází výhradně z osobní sbírky Eusebia Sempera, kterou rok předtím velkoryse daroval Radnici města Alicante. Bylo to jedno z prvních muzeí, která se otevřela ve Španělsku v období přechodu k demokracii po smrti generála Franca. Eusebio Sempere nebyl pouze originálním a angažovaným avantgardním umělcem, byl také mecenášem umění a hluboce založeným intelektuálem moderního směru, se silným občanským cítěním. Na vrcholu jeho úspěchu a tvorby v roce 1981 se projevují u Sempera příznaky nevyléčitelné degenerativní choroby, která ho posléze uvězní na kolečkovém křesle a znemožní mu malování. V roce 1983 obdržel "Premio Príncipe de Asturias de las Artes" (Cenu prince asturského za umění) a nedlouho poté Eusebio Sempere umírá v noci z devátého na desátý duben 1985 ve svém rodném městečku Onil. V roce 1997 radnice města Alicante jako instituce zahájila shromažďování významného souboru děl, které jsou součástí dědictví, zanechaného Semperem a posléze vytvořila výjimečnou sbírku, skládající se v současnosti ze 101 děl. Část této městské sbírky se představuje poprvé na mezinárodní úrovni prostřednictvím současné výstavy. Zahrnuje 6 akvarelů, 1 olejomalbu na dřevě, 22 kvašů na tvrdém papíru, 10 kvašů na dřevě, 4 litografie, 11 serigrafií a 10 soch, celkem je to 64 děl z období 1949 až 1984. Celá sbírka se pak stane součástí nového "Musea de Arte Contemporáneo de Alicante" (Muzea současného umění města Alicante), jehož stavba bude brzy zahájena.
Pablo J. Rico komisař výstavy |
|