Magický surrealismus Vladimíra Nováka

André Masson kdysi prohlásil: „Mé dílo je bludné. Nedokážu setrvat déle na jednom místě; dávám přednost labyrintu duše před přímými a bezpečnými cestami.“ Domnívám se, že pod toto prohlášení by se mohl podepsat i Vladimír Novák. Klíčovým slovem v něm je „bludné“. Mimochodem díky bloudění, které způsobila pošta, došlo také k mému šťastnému setkání s Vladimírem Novákem.

Bloudí ten, kdo si oškliví filosofii setrvávání a kdo je poháněn existenciálním napětím, jež se mu nikdy nepodaří zcela přemoci. V umělcově referenčním poli najdeme široce pojatou důvěrnost, ale on sám je neustále puzen vydávat se jinam a experimentovat na nových výrazových trasách. Vladimír je v tomto smyslu nenapravitelným poutníkem, v němž se tají nejen velká citlivost, ale také umělecké nadání a humanita.

Místem, kde náš poutník rád na chvíli spočine, je plátno nebo papír. Na těchto malířských podkladech dává Vladimír Novák průchod svým labyrintickým myšlenkám. Jsou to plochy, na nichž jeho imaginace získává malířskou formu a nám skýtá uhrančivé, sugestivní surrealistické výtvory. V „Červeném kruhu“ předkládá Novák kresby mimořádné estetické hodnoty, prodchnuté výrazným patosem. Právě na papíře, oproti jiným malířským podkladům, doznává styl našeho umělce mimořádného rozmachu.

Na Novákových kresbách mě nejvíce zaujala grafická vzepětí, jež v nich lze vystopovat. Jsou to znamení, většinou kruhovitá, která freneticky víří v prostoru, opisují přemety jako metaforická vyjádření myšlenky svobody. Tu malíř výslovně evokuje na sugestivním, rozechvělém oleji na papíře z roku 1986 nazvaném „Muž ve větru“. V tomto referenčním poli je podle mého názoru svoboda dána do vztahu s potřebou „osvobození“, s vlastním existenciálním stavem „pochybování“ a se „směřováním“ k ineditnímu.

V souvislosti s prvním aspektem bychom zde rádi připomenuli jeho šokující „Sen“ (1987). Protagonistou je zmatený spáč s ústy dokořán, z nichž prýští hutný, vzdušný červený proud, jakási zkrvavená duše, znázorňující očistnou funkci umění. Ve spánku mysl postavy sklouzává do fatálního tíživého snu, který při vzájemném propojení všech malířských témat, umělci vlastních, vypovídá o těch nejzáludnějších dramatech dnešní západní společnosti.

„Pochybující muž“ (1985) je rozměrné plátno věnované tématu strašlivé ochromující nejistoty. Jde o niterné váhání, které na obraze nabývá podoby vnitřní výhrůžky. Kategorie svobody zde setrvává v prostoru a je zvěstována možnou perspektivou. Ostatně motiv pochybování se v některých jeho obrazech z cyklu  „Bez názvu“ znovu vynořuje. V těchto náhodných případech je však vztaženo převážně ke sféře poznání. Jeho sotva postižitelná funkce je emancipační. Existuje ještě třetí variace na téma svobody, a ta se týká průzkumné dimenze. Směřování k ineditnímu je kupříkladu znatelné v dalším rozměrném díle nazvaném „Kam?“ (1993) Na tomto obraze, kde je minulost a budoucnost přesně vymezena a ztvárněna výraznými barvami a rozhodnými tahy, jsou plochy věnované přítomnosti zachyceny prostřednictvím nejistých, slabých znaků, načrtávajících profil váhavého protagonisty, který, zdá se, neví, kam se vydat.

Ke stránce stylu budiž řečeno, že tam, kde Novákovo umělecké ztvárnění nespočívá na nejprostší gestické improvizaci, nalézáme vědoucí, odvážné a strhující proměny. V dalších případech se náchylnost k snění, schopnost poznávání a kompoziční vlohy harmonicky snoubí a vytvářejí dobře vyvážené artefakty. Pokud jde o estetický dojem, dominuje barva. Přímo čarovně působí užití kobaltové modře, kterou můžeme považovat za malířův barevný podpis.

Vladimírův snový malířský svět představuje změť symbolů. Jeho surrealistická podmanivost nás zahltí. To, co je vnitřní a vnější, je v jeho pracích neoddělitelně svázáno, čas denní a čas noční se tu prolínají, zatímco „dříve“ a „později“ jsou jen nerozlučné variace na téma „zde a nyní“. A konečně atmosféra, kterou vytváří, má nepochybně magickou platnost. Jejím prostřednictvím vše tíhne k tomu, aby ustrnulo v prostoru. Neposledním zdrojem těchto děl je tvořivá schopnost obměny, lovící ve stržích nevědomí, jež prostřednictvím malby promlouvá lákavým a přitažlivým jazykem.

Ruggero Sicurelli